Výlet do mayského města Copán

Ráda bych předala dále náš zážitek - výlet do Copánu v Hondurasu - mayského města plného mystiky, pyramid a podzemních chodeb. Tento výlet jsme již dlouho plánovali a pořád neměli odvahu vyrazit na pevninu, poté, co nás spousta lidí varovala, jak je tam nebezpečno. Ti, co ale Copán skutečně navštívili nám řekli, že pokud pojedeme autem do cílové destinace a nebudeme zastavovat, nemáme se čeho bát. Tak jsme se řídili jejich radou.

Z Roatanu jsme vyrazili ve čtvrtek ráno, v sedm hodin nám odplouval trajekt do La Ceiby, což je malé přístavní město, a my jsme si za 90 dolarů koupili zpáteční jízdenky. Cesta trajektem trvala 80 minut a byla velmi příjemná. Konečně měl člověk možnost vidět Roatan z mořských vln a pozorovat obrys jeho jižní strany, která se podobá vánočnímu vanilkovému rohlíčku. Když jsme dorazili do La Ceiby, první oříšek byl najít své zavazadlo, které jsme museli nechat odbavit a cestovalo v podpalubí. Představte si bar, za kterým je tak 100 různých poházených zavazadel u něj stojí 5 barmanů a vy na ně křičíte s cca další stovkou pasažérů, který kufr je váš. A to musíte mít zrovna štěstí, že ho spatříte, a že je tak výrazný, že ho poznáte i na dálku. My jsme zrovna to štěstí měli a já se prodrala mezi ostatními hondurany až k “číšníkovi” a ukázala vítězoslavně na můj kufr. Asi díky tomu, že jsem byla mezi ostatními velmi výrazná a jediná “bílá”, tak si mě všiml a kufr mi s úsměvem podal.

Copan 1

Před halou již čekali mraky taxíkářů a křičeli z plna hrdla: “Taxi! Taxi!!!” My jsme ale zůstali nehnutě stát a čekali na odvoz z Avisu - půjčovny aut. Dopředu jsme se s nimi totiž domluvili, že nás vyzvednou a odvezou do kanceláře, kde jen podepíšeme smlouvu o zapůjčení vozidla, zaplatíme kreditní kartou a pofrčíme směr Copán. Vše proběhlo na jedničku a my jsme kolem půl desáté vyráželi z La Ceiby do naší cílové destinace. Navigace snad ani nebyla zapotřebí, protože z města vedla jedna hlavní cesta a po té jsme jeli dalších asi 185 km na křižovatku poblíž San Pedro Suly. Čekali jsme dramatické výlevy, ozbrojené osoby, násilí, jak nás někteří varovali, ale místo toho, jsme se dočkali jen nádherné panoramatické krajiny, zelených hor, koryt řek postetých obrovskými balvany, palmových lesů, a hájů. Po cestě jsme viděli nádherné koně, pasoucí se krávy a příroda nás doslova uchvacovala. SIlnice byla v nadprůměrném stavu, jelo se perfektně a rychle. U San PedraSuly, což je podle statistik město s nejvíce vraždami, jsme viděli jen chudé vesnice, polorozpadlé chatrče, stánky s ovocem a místní obyvatele, většinou celé rodiny, které seděli kolem svých obydlí a koukali na silnici. Nic dramatického se ale neodehrávalo a my pokračovali směrem na Copán. Po hodině jsme dorazili opět do překrásných hor, tentokrát jsme ale měli pocit, že jsme se ocitli ve westernovém filmu v minulém století. Po silnici jezdili cowboyové s kloubouky na koních, někteří tahali dřevo z lesa, cítili jsme mnohem větší pohodu, úsměvy a čím více jsme stoupali, tím více se nám otevírala krása místní krajiny a stoupala energie, která z místa

sálala.

Do Copánu jsme dorazili někdy v 16 hodin odpoledne a ubytování jsme měli zajištěno v Bed and Breakfast Casa del Abuelo, kde se nám podařilo přes booking.com sehnat ubytování za 20 dolarů na noc pro dva lidi ve dvojlůžkovém pokoji s vlastní koupelnou a dokonce i se snídaní v ceně. V Copánu jsme trochu bloudili, než jsme apartmán našli, ale asi po půl hodině se nám to podařilo. Přišla nám otevřít žena se starší maminkou, obě mluvili jen španělsky a tak jsme se posunkami a s úsměvem domluvili. Už na nás čekaly, ukázaly nám náš pokojík a byl velmi hezký, skromný, ale útulný. Bylo tam čisto, a to bylo to nejdůležitější.

Večer jsme se šli podívat do centra města. Ptali jsme se, zda je bezpečné chodit večer sami po městě, ale bylo nám řečeno, že Copán je úplně něco jiného než Honduras, a že se nemusíme vůbec bát. Konečně jsme zase měli pocit, jako máme v Evropě, kdy se můžeme bez obav v noci procházet po historických ulicích a vychutnávat místní atmosféru. Zavítali jsme do restaurace Cafe San Rafaelo, která je vyhlášená místními delikátními sýry a kvalitní kávou. Je to tam velice romantické a útulné a my si objednali víno a sandwich se sýrem. Bylo to opravdu výborné a po jedné sklence vína jsme byli již tak unaveni, že jsme šli rovnou spát.

Ráno nás vzbudila paní, kterou jsme přezdívali “mayská babička” a řekla nám, že je snídaně hotová. Bylo to jak z pohádky. Na terase jsme měli připravená vajíčka, fazole, avokádo, banány a další dobroty z místní kuchyně. K snídani nechyběla ani výborná copánská káva s mlékem. Po snídani jsme vyrazili na mayské ruiny a pyramidy.

Copan 2

Asi kilometr od centra Copánu dojedete do vstupní haly Mayských nalezišť, kde zaplatíte cca 350 Kč za osobu a můžete vejít do národního parku. Již při vstupu do parku cítíte narůstající vzrušení, které prochází celým vaším tělem, což umocňuje řev ptáků, kteří jsou na místě opravdu silně koncentrováni a do toho ještě tisíců cvrkajících cikád, které zrovna v dubnu do Copánu v hojném počtu přilétají. Zvuk, který se line ze všech stran je tak magický, že vám běhá mráz po zádech. Procházíte alejí s obrovskými vzrostlými stromy až přijdete k první zastávce, a to k červeným papouškům zvaným Macaw, kteří v době Mayů sloužili jako strážci a ohlašovali příchod návštěvy. Když se jim někdo nelíbil, jednoduše ho začali klovat, až dotyčný radši odešel, než aby přišel k úhoně. Jsou vysoce inteligentní a dokáží komunikovat se svými pány a údajně to byl i nástroj pro komunikaci Mayských náčelníků s bohy. Momentálně hrozí jejich vyhynutí, proto se mnoho dobrovolnických sdružení snaží o jejich záchranu a návrat do divoké přírody. Tito papoušci se volně pohybují po celém národním parku a můžete je pozorovat hodiny a hodiny.

Copan 3

Copan 4

A pak to přišlo. Vešli jsme na místo, kde vládli Mayové a poprvé spatřili sochy, pyramidy a stavby, které po sobě zanechali. Překvapilo nás, jak málo turistů se v Copánu nachází a byli jsme rádi, že si můžeme tyto zážitky vychutnat bez tlačenic, davů lidí a řevu dětí. Slyšeli jsme jen vlastní dech, zpěv ptáků a cikády. Energie, která se na místě nachází je ohromující. Najednou máte pocit, jako byste tam chtěli zůstat navždy a jen meditovat, procházet se a rozjímat o životě. Cítíte se tam zcela bezpečně a spokojeně. Udiveně pozorujete jednotlivá místa, nevěříte tomu, že by byl člověk schopen něco tak dokonalého postavit. Začnete věřit, že Mayové skutečně byli spojeni s bohy a dokázali využívat energie a

techniky, o kterých dnešní člověk nemá ani zdání. Dokonalé využívání astronomie, architektury, vlastní jazyk, písmo, které dokáže pomocí obrázků vytvořit příběh a ještě každé znamená určitou vyslovenou slabiku je jen slabým odvarem jejich božského vědomí a geniality.

 
Copan 6
 
Copan 7
 
Copan 8
 
Copan 9

V národním parku jsme strávili asi 5 hodin a klidně bychom tam mohli být i delší dobu. Čekalo na nás ale další dobrodružství. Tím byla vyjížďka na koních po okolí s místním dědou, který v Copánu žil celý svůj život a koně pro něj jsou jako jeho děti. Výlet stál 15 dolarů na osobu a za 2 hodiny v sedle to opravdu stojí. Já jela na bílém koníku a Martin na černém. Byli jsme jak v pohádce. Jeli jsme městem, potom se brodili řekou a nakonec vyrazili nahoru do hor. Po cestě jsme potkali dva velmi opilé pocestné, a děda jen zahásil: "Muchas Tequilla!” Tomu jsme se začali smát a měli jsme radost, že konečně něčemu rozumíme. Po asi hodinové jízdě, kdy už jsme si na koně perfektně zvykli jsme přijeli na místo zvané Hacienda Saint Lucas, což je ekologický rezort na krásné přírodní rezervaci s restaurací, ubytováním a úžasným místem pro meditace a cvičení jógy. V restauraci jsme se posilnili delikátní mexickou tequillou s limetkou a solí a chvíli odpočívali na zahradě a vychutnávali si překrásný výhled z tohoto krásného rezortu.

Copan 10

Copan 11

Copan 12

Copan 13

Večer jsme dorazili do hotelu a usnuli během několika vteřin. Byli jsme tak unaveni a plní dojmů, že se to nedá slovy ani popsat. Jednoduše toto místo musíte navštívit a poznat to sami. Druhý den jsme vyrazili do přírodní rezervace, která se nazývá Macaw Mountain Bird Park and Natural Reserve a stará se o papoušky, tukany a další ptáky, kteří se nalezli v situaci, kdy nebyli schopni se o sebe postarat, ať už v přírodě, protože byli nemocní nebo tím, že jejich majitelé zemřeli, či o ně nemohli pečovat. V tomto parku se o ně starají a zároveň se snaží o to, aby nevyhynuli, což u některých druhů bohužel hrozí. Takže, pokud se podaří odchovat mláďata a naučí se soběstačnosti, vrací je zase zpět do přírody, kde se opět adaptují a mohou se dále rozmnožovat.

Byli jsme unešeni, jak interaktivní park byl, a jak jsme mohli vlézt do voliér s papoušky a tukany a být v jejich bezprostřední blízkosti. Někteří papoušci už z dálky volali “Ola”, což je španělky ahoj, a tím nás zdravili. Nemohli jsme odolat a jejich pokřik jsme s radostí opakovali, jak děti v mateřské škole. Nejvtipnější byli tukani, kteří měli radost, když někdo do jejich voliéry zavítal, a když se s jedním z nich chtěl jeden z návštěvníků vyfotit, tukan se začal předvádět a vesele ho kloval do ramene a radostí křičel na celé kolo. To samozřejmě vzbudilo obrovský zájem a tukaní klec měla největší počet fanoušků.

Copan 14

Před koncem parku byli volně puštění papoušci a jeden z nich se do mě přímo zamiloval. Když jsem šla do podřepu, abych zapózovala do foťáku, přiběhl mi pod nohy a nechal se hladit. Začala jsem ho drbat a moc se mu to líbilo. Líbili se mu ale také moje tenisky a když jsem se usmívala do objektivu, klovl do nich tak, že v nich udělal díru. Tak jsem mu vynadala, ale dlouho jsem se na něj zlobit nemohla. Nejradši bych si ho odnesla domů a hrála si s ním od rána do večera. Každopádně park má u nás 10 bodů z deseti a při návštěvě Copánu ho opravdu neopomeňte navštívit. Celá prohlídka vám zabere i se zastávkami zhruba dvě hodiny a stojí opravdu za to.

Copan 15

Poslední výlet, který nás čekal byla návštěva termálních lázní Jaguar, které se nachází cca 45 minut jízdy od centra Copánu. Odvezl nás tam řidič ještě s jedním Francouzem a my se po necelé hodině jízdy po prašné cestě mezi horami ocitli u vstupu do lázní. U vchodu na nás již čekala průvodkyně a ukázala nám, kde se převlíci do plavek. Poté nás provedla celým areálem. Prameny se nachází přímo v džungli, v lese, a je to opravdu velmi magické a léčivé místo. Kamenné bazénky mají různou teplotu vody, můžete mezi nimi procházet, relaxovat v nich, pomazat celé tělo léčivým bahnem a pak ho smýt pod tekoucím pramenem studené vody, která vás příjemně osvěží.

Copan 16

V areálu se nachází také přírodní sauna, která využívá páry z pramenů, které mají téměř sto stupňů a tím pádem se vypařují a zajišťují tak neuvěřitelný zážitek při saunování. V lázních jsme byli necelé dvě hodiny, vychutnávali jsme každou minutu a byli ochotni si pobyt prodloužit o další hodinu. Řidič byl pro, ale Francouz byl bohužel zásadně proti. V lázních strávil asi půl hodiny a poté jsme ho viděli u východu, jak si dává nějakou místní specialitu.

Copan 17

Dorazili jsme do hotelu a byli tak vyčerpaní, že jsme opět usnuli, ani si nepamatujeme jak. Ráno jsme nakoupili suvenýry, zbalili, zaplatili za ubytování, rozloučili se s mayskou babičkou, které jsme pomocí translatoru napsali vzkaz: “Děkujeme za vaši pohostinnost a za výborné snídaně. Příště už budeme umět více španělsky.” Babička byla tak dojatá, že mě objala a dala pusu. Tak jsme měli radost, že jsme se konečně dorozuměli a s pokřikem “Adios” jsme odcházeli k autu a vyráželi opět zpět do La Ceiby. Cesta probíhala ještě rychleji než směrem do Copánu a ve dvě odpoledne už jsme byli v La Ceibě, odevzdávali auto a trajektem jsme se dostali opět na Roatan.

Musím se přiznat, že to byl náš nejlepší výlet v životě. Nikdy jsem nezažila tolik dobrodružství a zároveň tolik naplnění úžasnými přítomnými okamžiky, které jako jednotlivé kousky mozaiky vytvořili nádherný obraz zachycující náš čtyřdenní příběh, jež zůstane navždy v našich vzpomínkách zakořeněn jako jeden z nejsilnějších zážitků našeho života.

Jana & Martin Duben 2016